První písemná zmínka o Brtnici 1234

Roku 1234 je Brtnice spolu s dalšími obcemi - se Smrčným, Lhotou, Jestřebím Ostejkovicemi, Uhřínovicemi, Přísekou, Doubkovem a Malým - darována markrabětem Přemyslem nově založenému klášteru Cisterciaček v Předklášteří u Tišnova. Tento dar byl potvrzen roku 1235 i papežem Řehořem IX a znovu králem Václavem I. v roce 1238. Mezi roky 1238 až 1240 vyměnil král Václav I. Jihlavu a Brtnici s okolními vesnicemi za jiné statky a získal tak toto "zboží" do svého vlastnictví. Brtnicko tak zůstalo déle než na jeden a půlstoletí v zeměpanském vlastnictví (se všemi výhodami) i když se několikrát městečko dostává do zástavy různým světským feudálům.

Složitost osudů Brtnice vyplývá především z existence dalších osad podobného názvu v okolí, a to Dlouhé Brtnice a Brtničky. Proto se ve vlastivědné literatuře setkáváme s chybnou identifikací těchto místních jmen v písemných pramenech. Například bývá uváděno, že roku 1390 získali Brtnici bratři Beneš a Bohunek z Hořovic a také roku 1392 se podle ní psali. Ve skutečnosti koupili Brtničku a psali se po Dlouhé Brtnici, kterou drželi.

I když Brtnice, jako městečko je uváděna (v dnes známých) písemných pramenech poprvé až ve 40. letech 13. století je nepochybné, že byla již tržní osadou hluboce před počátkem 13. století. Tržní městečka, sídlištní útvary, které stály mezi městem a vesnicí, byly centry místního trhu, směny a mnohdy i feudálního panství a kromě zemědělské činnosti se zde objevují i doklady o řemeslné činnosti. Jak vyplývá z nejstarších zmínek již v tomto období byla Brtnice určitým centrem zeměpanského zboží.