První ekologická katastrofa Brtnice a okolí roku 1345.

Tržní městečka ve 14. století, sídlištní útvary, které stály na rozhraní mezi městem a vesnicí, byly centry místního trhu, směny, mnohdy i feudálního panství a k prosperitě těchto útvarů se kromě zemědělství projevuje stále více zastoupení řemeslné výroby v dalších nových oborech.

Zdrojem obživy obyvatel Brtnice bylo v té době především zemědělství. Dochází však k pestřejší skladbě pěstovaných plodin, zvyšuje se podíl dobytkářství a tím potřeba pastvin a v nemalé míře se využívá trojpolný systém. S novým způsobem zápřahu se více využívá tažné síly zvířat, v masovém měřítku dochází k využívání pohybové síly vody. Díky demografickým tlakům dochází k vnitřní kolonializaci a zproduktivnění výroby umožňuje růst trhu a směny.

To jsou všechno faktory, které v nemalé míře zatěžují okolní krajinu, která začíná být mnohem více vytěžována než je schopna se přirozenou cestou obnovit. V té době také dochází ke zvýšení podílu zemědělské výroby ve srovnání s výnosy z lesních porostů. Právě v první polovině 14. století se brtnické lesy co do rozlohy zmenšily téměř o 30%, nehledě na to, že spousta hustých pralesních porostů bylo přeměněno na zcela užitkový výtěžný lesní porost. Svoji roli zde sehrála nejen zvýšená potřeba orné půdy, ale také spotřeba dřeva pro doly na Jihlavsku.

Celý tento prudký a nekoordinovaný zásah do tehdy ještě téměř panenské přírody člověkem vyvolává na tomto území jednu z prvních ekologických katastrof, která se projevila rozsáhlými povodněmi v úvalech, ucpáním úzkých vodních toků ve skalnatých soutěskách, zanášením koryt vodních toků a nakonec povodňovou vlnou která ničí řadu sídlišť. Celý tento proces vede k tomu, že se výrazně mění struktura osídlení celé oblasti.