Brtnice a rychtář v roce 1371.

Hluboké hospodářské změny 13. století přinesly masovou řemeslnou výrobu, zbožní výrobu v zemědělství a směnu za peníze - obchod. To vede k vytvoření nové struktury, geografickému růstu oblasti a rozsáhlému osidlování jiného typu než bylo osidlování v době stěhování národů.

Zároveň se však proti starému nevolnickému systému , který vydával nevolníka a milost a nemilost feudálovy a neposkytoval mu žádné perspektivy z jeho práce, dochází k mírnější feudální závislosti prostého lidu. Vývoj směřuje k prosazení emfyteutického (zákupního) práva a dědické držbě půdy, peněžní renty a v malé míře k robotní povinnosti s naturálními dávkami.

S emfyteutickým právem souvisí i určitá samospráva poddaného obyvatelstva v jejímž čele stojí obecní rychtář. Ten rozsuzoval nejnižší nehrdelní pře, organizoval vybírání dávek, mýtného a řadu dalších služeb vrchnosti. Zastupoval práva obce a sám měl za to podíl na peněžních i naturálních pokutách a vlastnictví úrokem nezatížených lánů apod.

Jmenovaný rychtář v Brtnici (jak je uváděno v závěti markraběte Jana Jindřicha z roku 1371) byla funkce dědičná, a protože městečko bylo zeměpanské, byl rychtář i představitelem markraběcí správy v rámci markraběcích statků a vesnic. Zde měl za povinnost vybírat feudální rentu mýto a další dávky a i zde měl nižší soudní pravomoc.

I po roce 1360, kdy markrabě získává hrad Pernštejn a přesouvá sem nejen politickou, ale i hospodářskou agendu a Pernštejn se stává centrem hraběcího dominia, zůstává brtnickému rychtáři obecní rychtářské povinnosti k městečku jakož i nižší soudní pravomoc.