Brtnice získává Právo na odúmerť v roce 1493.

Hynek z Valdštejnů, který zemřel asi v roce 1489 měl za manželku Dorotu Trečkovou z Lípy. Měl s ní dva syny Zdenka a Buriana - kteří drželi majetek zděděný po otci. Tak jak jemu i jim se dařilo dobře zpravovat, zvětšovat a zaokrouhlovat panství Brtnické. Brtničtí Valdštejni byli dobrými hospodáři.

Takový byl zejména Burian. Dosáhl hodnosti královského rady a nejvyššího sudího markrabí moravského. Byl prý to pán velice moudrý a ve všech věcech rozšafný. Tvrdí se, že z jeho hlavy byl list na Právo na odúmerť. Ale u svých poddaných se dobře zapsali oba bratři v roce 1493 listem s tímto zněním:

„Poddaným městečka Brtnice a vsí Lhoty, Smrčného, Malého, Přímělkova, Střížova, Komarovic, Uhřínovic, Jestřebí, Brancouz, Číchova, Radotína, Rašovic, Čáslavic a Hvězdoňovic potvrzujemež propuštějí odúmertě a že tedy poddaní mohou poručit svůj majetek komu chtějí, kromě duchovních.“

Přiznání práva na odúmerť byla v té době věc velmi důležitá, neboť dovolovala poddaným svobodně nakládat se svými grunty. Brtnice byla mezi prvními kdo toto právo dostal.

Brtničtí měšťané získaly ještě další výhody, díky listině od Valdštejnů. Vydává ji již pouze Burian (Zdeněk zemřel v r. 1514). V ní dává za vlastní a dědičné brtnickým měšťanům louky, role a zahrady, které patřily jemu a brtničtí je měli propůjčené ke svým gruntům. Nadále je tedy mohli prodávat se svými grunty jako své vlastní a dědičné, komu by chtěli kromě duchovních a tak má být zachováno.