Brtnice za Zdeňka Brtnického z Valdštejna od roku 1600 až do roku 1623.

Zdeněk Brtnický z Valdštejna zdědil po svém otci Jindřichu Brtnickém z Valdštejna bratru Hynka, panství Sládek a Moravské Budějovice a po strýci Brtnici. Brtnice byla jeho třetím panstvím. Protože nebyl ještě zletilý, spravovali jeho majetek pověřenci ustanoveni jeho strýcem a otcem.

Zdeňkovi se dostalo výborného vzdělání. Do roku 1594 studoval na latinském gymnáziu v Jihlavě, pak studoval na luteránsé akademii v Brzegu (1594-1596) a na universitě ve Štrasburku (1597 – 1599). Své vzdělání zakončil několikaletou cestou po Evropě (1599 – 1602). Na tuto cestu byl velmi dobře vybaven. Jako příslušník nejmajetnější moravské vysoké šlechty si mohl dovolit doprovod, který čítal 35 koní, 4 vozy a kočár. Cestu začal Francií, pak cestoval do Antverp, odtud do Orleansu a v polovině r.1600 už byl v Dovernu v Anglii. V Londýně byl přijat anglickou královnou Alžbětou. V Cambridge a Oxfordu se zajímal o organizaci universit. Po Anglii opět Francie, Švýcarsko, Lausane, Begu, Zug a Kostnice. Potom cestoval po Itálii, prohlédl si Benátky a zajímal se o sklárny v Murame. Pobyl ve Veroně. Po Florencii následoval Řím, Neapol, Capua, Goeta a zase Řím. V roce 1602 se vrací přes Tyroly do Vídně a zpět do vlasti.

Ze se své cesty psal deník, který je velmi zajímavý svým obsahem i formou. Popisuje v něm jednotlivá města, pamětihodnosti, historické památky. Jeho zájem o vysoké školství byl neobvyklý. Kromě společenského života a politického dění se také připravoval na správce svých panství, která byla ještě pod správou jeho poručníků. Zdeňkovi je předali 31. října 1603.

Velikost brtnické panství se za držení Zdeňka z Valdštejna nezměnila. Musel řešit zejména problémy plynoucí z nedostatku pracovních sil v městečku Brtnice. Proto vydává r. 1604 listinu, ve které se mimo jiné praví:“Poznávaje, kterak rolí k gruntům do městečka Brtnice Trhové náležících více ladem pustých leží, než se jich vzdělává; i chtíc aby to některak napraveno bylo.“ Povolil proto těm, kteří přidělené pozemky obdělati nemohli, volně je prodali,zastavili nebo pustili. Ale ne potají, nýbrž s vědomím purkmistra a starších v Brtnici. Tito mají dohlížet, aby se pozemků nezbavovali z nedbalosti či aby někteří nenechávali po sobě pusty.

Zdeněk se sblížil (v důsledku svého sňatku s Magdalenou z Thurnu) s rodinami v Čechách i na Moravě které stály v čele stavovské opozice. Když Magdalena v roce 1614 zemřela, oženil se podruhé (1617) a vzal si Kateřinu Křiženskou z Ranova.

Zdeněk se podílel na shromáždění protestantské šlechty a v květnu 1619 byl jedním z 29 direktorů kteří převzali nad Moravou moc. Bitvou Bělohorskou byly pohřbeny naděje českých a moravských nekatolických stavů. Následovalo zatýkání, žalářování, konfiskace majetku a třicet let válečná hrůza postihla naši zemi.

Po pádu povstání byl Zdeněk Brtnický z Valdštejna v roce 1621 nejprve uvězněn v Jihlavě, odtud převezen na Špilberk v Brně Zde byl odsouzen ke ztrátě cti, statku i hrdla. Trest smrti byl změněn na doživotní žalář a tak zde po těžké nemoci 24. června 1623 umírá.