Vznik cechů na panství v Brtnici trhové v roce 1604.

Brtnice za držení Zdeňka Brtnického z Valdštejna byla sice převážně městečkem zemědělským, ale obchod a zejména řemeslná výroba zde měla odedávna důležité místo.

Řemeslníci (bednáři, tkalci, kováři, tesaři, řezníci, koželuzi, pekaři, mlynáři a perníkáři, koláři, hrnčíři a další bez nichž by se městečko nemohlo obejít) se sdružovaly v cechy. Buď jedno řemeslo mělo svůj samostatný cech, nebo se sloučilo více řemesel v cech sdružený )např. pekaři, mlynáři a perníkáři).

Cechy se spravovaly podle artikulí, které se dávaly potvrdit vrchnosti. Nejstarší brtnická cechovní listina je z roku 1604 kde Zdeněk Brtnický z Valdštejna dává kovářům, bednářům, kolářům a zámečníkům Cechovní řád na žádost mistrů uvedených řemesel z městečka Brtnice trhové, z městečka Opatova a vesnic k panství brtnickému náležících, poněvadž na panství brtnickém “řádných pořádků a cechů uvedených řemesel není, a on proto trpěti musejí různé překážky od domácích nebo i přespolních, kteří se týmž řemeslům řádně nevyučily“.

Později byly tyto artikule – cechovní řády vydány pro sdružení cechu pekařského, mlynářského a perníkářského; mistrům řemesla řeznického; tkalcům, ševcům a koželuhům a dalším.

Cechovní řád míval 25 artikulí, ve kterých se předepisuje jak se mají členové tohoto cechu (sdružení cechů) chovat ke svým spolumistrům, jak mají žít. Cechmistři se volili každý rok při památce seslání sv. Ducha a nově zvolení měli od starších převzít Počet. Mistrem mohly být jen ten, kdo byl z Brtnice, vlastnil dům (mistr z brtnického panství na vesnicích dům mít nemusel).

Cechy měly na svá řemesla monopol. Artikule vždy obsahuje kapitolu o názvu „Článek proti řemeslníkům necechovním – nepořádným.“