Jak BRTNICE ke svému jménu přišla.

Brtnice jako osada vznikla v místech, kde se údolí říčky poněkud rozvírá se sevření hlubokými lesy a aby zhruba po dvou kilometrech se říčka opět schovala v úzkém kaňovitém údolí a později splynula s řekou Jihlavou.

Právě tok této říčky a komunikační stezka byly ty nejpříhodnější okolnosti pro osídlení tohoto území. I když tato oblast má již drsnější podnebí než jih Moravy (odkud přicházelo osídlení), patří přece jenom tato oblast k mírně teplejším okrskům s vyššími srážkami.

K prvnímu dlouhodobějšímu osidlování dochází v této oblasti v době, kdy na příhodném území se usazují jednotlivé rodiny či rody a tak vznikají sídliště seskupené z několika (max. do dvou desítek)menších nadzemních i zpola zahloubených obydlí, srubové či kůlové konstrukce spolu s dalším hospodářským příslušenstvím, které jsou kůlnového charakteru sloužící jako skladiště a chlévy. Celé sídliště bývá zpočátku ohrazeno pouze hustým plotem z propleteného proutí a později ohrazení tvoří zašpičatělé kůly s chráněným vstupem do sídliště.

Právě velmi vhodný reliéf terénu blízkost hvozdů, na břehu říčky, při soutoku s potokem, kdy říčka se potom stáčí doleva, aby obtekla ostrožnu (Na níž je v pozdější době postaven poutnický kostelík P. Marie Pomocné (Pasovské) a také špitál.) pod kopcem (na kterém později bude vybudován hrad, přestavěný na zámek). Tato ostrožna uzavírala a chránila údolí od severu a vytvářela tak příhodnou příjemnou kotlinu. Zde také opouštěla lovecká stezka tok říčky a vystupovala na zvlněnou hustě zalesněnou plošinu nad údolím, kde se téměř ztrácela v pomezním hvozdu.

Právě na tomto místě se usadila rodina, velmi početná rodina, která využívá ke své obživě nejen pěstování zemědělských plodin, ale chová i několik kusů dobytka, ovcí a hejno drůbeže, no zkrátka farmaří. Ale nejen to, s ohledem na výskyt výborné hrnčířské hlíny také dělají a to dobře vypalované džbány a různé jiné hliněné nádoby. Jejich nádobí přizdobené radélkovým vrypem se postupně dostává dále do kraje.

Stařešina této rodiny Martinových je znám v osadě jako "dědek Brtník". Toto jméno má pro svou zálibu brouzdat brtnými lesy a pátrat , ale hlavně vybírat brtě. Brtě jsou dutiny stromů, kde si divoké včely ukládají do voskových plástů med. Ten umí jeho žena Patla přidávat nejen do vynikajících placků, ale i na masovou pečeni. Největší část spotřebuje k výrobě medoviny. kterou má děda velmi, moc rád. Naučily se také využívat vosk, který je na svícení mnohem lepší, než tehdy běžně používané svíce lojové nebo louče.

Traduje se, že to bylo někdy kolem Letnic, asi dvě léta potom co do údolíčka přibyla nová rodina starého Roše, která byla válečnými událostmi vyhnána ze svého někde na jihu Moravy. Tehdy se staří domluvily a mladí do sebe zakoukali, (nebo to bylo opačně?) no zkrátka dohodla se veselka. Jenže starý dědek Brtník si postavil hlavu, že ne, že až bude dost medu na medovinu, a že až chytí toho medvěda co mu brtě vybírá. Všichni se muž už pro to smály a říkaly "Hledej dědku medvěda brtníka, hledej v každé brti, jen hledej"

No trvalo to přes dva úplňky. Párkrát ho málem chytl do pastí, ale chytrák mazaný, vždy mu ufoukl. Naposledy dokonce medvěd dědka pocuchal. Byla to totiž medvědice a měla opodál medvídě. A to rozhodlo. Medvěd se musí skolit a medvídě chytit a výhodně směnit. Tak se vydal i s mladým Rošem a několika lovci nahoru podél potoka do brtního černého lesa. Teprve druhý den ráno donesly velkého medvěda ale také spoustu medu a malé tmavohnědé roztomilé medvídě.

A byla svatba. Jaká svatba, velká svatba, slavila celá osada, celé údolí. Veselilo se, jedlo, pilo, tancovalo, povídalo a také rokovalo. Protože spojením obou rodů už osada čítala přes dvacet dvorců bylo nutné pro ni vymyslet jména. Dostala jména po dědovy a hlavně také proto, že mladí si nechali medvídka brtníka. A tak se osadě začalo říkat BRTNICE. Říčka protékající tímto údolím byla od té doby BRTNIČKA a potůček, vlévající se před osadou do říčky Brtničky byl zván Rokštejsnký potok, na oslavu mladého Roše, jak dědovy chytil medvěda brtníka.

Díky tomu, že osada měla jméno Brtnice, a že osadníci byli nejen dobří zemědělci, ale také řemeslníci, osada vzkvétala. Protože byli i dobrými obchodníci, vzkvétal i obchod. Tím měli oproti ostatním osadám velkou výhodu, že osada nebyla závislá jen na zemědělství, ale nemalý příjem do osady přinášel um osadníků zpracovávat kožešiny a kůže. Již tehdy ze byli zde dobří kováři, ševci, krejčí, sekerníci a tesaři a ... ale stejně největším přínosem pro rozvoj Brtnice byl nejen medvěd brtník, ale zejména neopakovatelná medovina se znakem medvěda brtníka na džbánu.